Facebook YouTube Twitter Instagram
Zpověd Nevereasy - Basová kytara
5.6.2016 | autor: Pauline Schwarz

Nevereasy na strunách baskytary

 

 

Dnes bych všechny ráda zlákala na rozhovor, který jsem si připravila jen a jedině pro vás, čtenáři Džanu! A s kým že by měl být? S baskytaristou naší oblíbené kapely Nevereasy - Lauter von Bachem. Lauter působil suverénně, byla to však jen maska před reportérem nebo byl doopravdy připraven na otázky všeho druhu? A co nám na sebe prásknul? No, jen se podívejte sami!

 

 

Já Vás vítám jménem portálu DZAN i jménem svým. Jelikož jsme ještě neměli tu čest, těší mě o to více, že s Vámi mohu vykonat rozhovor. Na úvod by mě zajímalo, z jaké otázky máte strach nejvíce?       

Asi ze žádné. Myslím, že budu blekotat na jakoukoli z nich. (smích)          

Proto bych začala lehce zostra. Jak se Vám daří kloubit hudbu, soukromý život a volnozájmové aktivity?           

 

Popravdě, těžko. Čím je člověk starší, a čím více má závazků, tím více se mu tyhle věci kloubí hůř a hůř. Nejmarkantnější je to s příchodem dětí. Když je muzikant mladý, ale hlavně svobodný, tak má samozřejmě času hromadu, a přesto, že má třeba i přítelkyni (nebo přítele), tak mu zbývá toho času mnoho. Já osobně příliš koníčků nemám především právě z těch časových důvodů.  Ale je to hlavně právě hudba, trochu sportu no a pak dítě – to zabírá v podstatě většinu volného času. V zimě jezdím na hory, jsem vášnivý lyžař, to je asi můj největší kůň… samozřejmě až po té  muzice...  …a pak práce, to je v mém případě taky koníček, a i když tu někdy zůstávám déle, než je zdrávo, baví mě to a na čas nekoukám.

 

Kdyby byla součástí Vaší kapely žena, myslíte, že by to byl problém a mohlo to vést až k rozpadu?

Myslím, že by to byl zcela určitě problém. Muzikanti jsou komplikované bytosti a rozpad kapely tím pádem může nastat téměř vždy…  a žena v kapele je takový katalyzátor, rozbuška, nášlapná mina. Protože si nepřeju, aby tato situace nastala v naší kapele, jsem rád, že jsme tu samý chlapi…. tedy alespoň doufám. (smích)…        

 

 

Lauter se svojí "milou" na křestu desky "The Only Way" v pražském Hard Rock Cafe      

Nemluvme ale o rozpadu, protože momentálně prožíváte úspěch a rozlet, konkrétně po křestu alba, který se uskutečnil 5.5.2016 v pražském Hard Rock Cafe. Jaké jsou z daného večera Vaše dojmy? Došlo tam k menším technickým komplikacím s kytarou, jak jste se k tomu postavili?

Myslíte to, jak nám přestal hrát kytarový aparát? To je samozřejmě nepříjemné. Já doufal, že je to jen problémek s kabelem. Ony to nakonec byly kabely dva, a o to bylo komplikovanější závadu odhalit. Poškozený kabel se vyměnil kabelem, který byl také nefunkční, takže v tu chvíli vznikla až jakási panika, že to je něčím zcela jiným. Hledala se příčina a rozpojovaly se dráty, které s tím neměly vlastně žádnou souvislost. Bylo to vážně nepříjemné. Důležité je, že se to povedlo opravit, ale v jednu chvíli jsme si už mysleli, že je konec. Všichni co na křtu byli to však nebrali nijak negativně a nás to možná i trošku uklidnilo. Někteří pak i říkali, že to byla určitě plánovaná přestávka, abychom byli zajímavější, takže jsme to všichni nakonec brali s humorem, ale v té chvíli nám bylo opravdu trochu horko.         

 

Mně se upřímně zdálo, že ta druhá polovina byla ještě energičtější oproti té první.   

Ale asi ano, protože počáteční nervozita se člověku, který za sebou nemá x turné a vystoupení - což my zatím ještě nemáme, prostě nevyhne. Je to nervové vypětí, byť za sebou všichni už máme nějaké zkušenosti z jiných projektů, stejně to přijde. …a když se podařilo zmiňovanou závadu odstranit, tak jsme se všichni, nebo alespoň tedy já, uklidnili, ta nervozita spadla a bylo to rázem snazší.

 

Zmínil jste, že každý máte zkušenosti z předešlých kapel. Jaké konkrétně máte Vy?

K muzice jsem přičichl na střední škole a zcela mě to pohltilo. Začal jsem se potkávat s těmi stejně ''postiženými'' lidmi, vznikaly a zanikaly menší uskupení. Ale ta doba byla tehdy těžší. Za totality jste se nemohla rozhodnout, že uděláte kapelu a půjdete někam hrát. Musela jste mít zřizovatele, dospělého ''soudruha'', který nad vámi drží ochrannou ruku, bylo to zkrátka náročnější. Dělaly se třeba přehrávky před jakousi komisí, která rozhodovala o vaší hudební kvalitě, jestli smíte veřejně vystupovat.

 Několika kapelami jsem prošel, mám za sebou i album z roku 1994 s kapelou For Sale, účast na tehdejší Bratislavské lyře,

nějaké vinyly, a spoustu nadějně se rozjíždějících se projektů, z kterých nakonec mnoho nebylo, Omnibus, Bizzaro, Diskrétní skok… Jel jsem turné s tehdy velmi populární reggae kapelou Babalet

 

Vaše současné album ''The Only Way'', co název samotný vypovídá? Má to být ta jediná správná cesta?  

"The Only Way" je název našeho alba a zároveň také název jedné ze skladeb. Texty našich písní jsou většinou pouze náznaky, vyjadřují pocit, navozují atmosféru a tím pak něco vypovídají. Každý může mít ten pocit trochu jiný, záleží na náladě a různých vnějších i vnitřních okolnostech. Jiný pocit může mít žena, jiný muž… Ale v tomto případě to tu spojitost s hledáním té jedné jediné cesty, té správné, má...     
 

Teď Vás čeká turné, předpokládám?       

Vše je momentálně ve stadiu příprav. My jako muzikanti našemu projektu pevně věříme a doufáme, že se podaří, když ne vysloveně turné, tak alespoň série koncertů, která podpoří zájem o náš projekt a kapela Nevereasy se postupně dostane do podvědomí lidí, kteří si budou chtít koupit naše album, případně stáhnout některé písně z internetu, navštívit naše stránky a dozvědět se o nás více. Když někde padne slovo Nevereasy, řeknou si: Jo, to znám, na tom jsem byl.'' … a snad i řeknou: jo, to bylo vážně dobrý!

 

 

 

Máte nějaké fanouškovské zázemí, odkud Vás překvapila reakce?     

Vzhledem k tomu, že je kapela velmi „mladá“ se ještě nestačila vytvořit nějaká velká fanouškovská základna, i když už se to začíná rýsovat a věrné fanoušky máme. Je to ale běh na dlouhou trať. Musíme na tom zapracovat právě tím hraním a skvělými výkony na vystoupeních.  Někdy se to podaří dřív, někdy později. I některé kapely světového formátu na své popularitě pracovaly opravdu dlouho, než se jim to podařilo. Skupina Queen vydala 4 alba, než je lidé začali opravdu brát a stali se těmi Queen, tou legendou, jak je všichni dnes vnímají.

 

Na závěr bych ráda, abyste vzkázal něco čtenářům DŽANU, a zároveň svým fanouškům.

 

Chtěl bych vyřídit, aby si všichni určitě poslechli naši muziku, navštívili naše stránky a přišli se pobavit na nějakou plánovanou akci. Aby našli v naší hudbě to, co chtějí.  V jakékoli podobě si naše CD pořídili a pak při poslechu strávily pohodové chvíle. No a samozřejmě chci i poděkovat touto cestou našim fanouškům, že těmi fanoušky jsou, že přichází na naše koncerty, a že nás podporují.

 


Já mohu Lautrovi jedině poděkovat za jeho čas, vstřícnost a popřát kapele co nejrychlejší vzlet k výšinám úspěchu. No a vám, milí čtenáři, přinesu brzy rozhovor s dalším ze členů Nevereasy.