Facebook YouTube Twitter Instagram
Reportáž Benátská! 2016
1.8.2016 | autor: Pauline Schwarz


Benátská! Tento pojem v sobě ukrývá gigantický festival, který je pořádán každoročně již od roku 1993. Letošní ročník se konal ve dnech 28. - 31.7. a zavedl nás do Liberce, konkrétně areálu Vesec. Ale hezky od začátku: výjezd týmu DŽAN proběhl v sobotu 30.6.2016 z hlavního města Prahy a hned od samého začátku jsme se setkali s jistými obtížemi. Počasí slibovalo ideálních 22 stupňů, ovšem řekla bych, že všechny meteorologické stanice se sekly o dobrých 10 stupňů. Zkrátka, v autě horko jako v troubě, půlhodinové kolony všude možně a hodinové bloudění po Liberci, kdy nám až desátý kolemjdoucí (nekomentuji fakt, že obyvatelé Liberce by o jedné z největších událostí svého okolí měli vědět něco více než: Co to je?) řekl správnou cestu do areálu, kde měla celá sláva proběhnout. No, Pavla Calltu, který měl otevřít ČT stage jsme neměli šanci stihnout. Když jsem ho však spatřila po vystoupení v backstagi, musím poznamenat, že (především) dívkami opěvovaný interpret rádiového trháku ''Zrzka'' stárne jako každý z nás. Ale to bych předbíhala, vraťme se k příjezdu do areálu, který byl velmi nenápadně značen (snad aby přišlo co nejméně návštěvníků, nerozumím). Míst k parkování bylo spoustu, ovšem parkování na čemsi, co připomíná louko/pole za 200 Kč? Rozumím, že organizátoři potřebují vydělat všemi možnými cestami, ovšem (a to, drazí čtenáři, nejsem skrblík) už jen lístek je relativně finančně nákladný. Bohudík, že o ceny jsem se nestarala, jelikož akreditace byla zajištěna a já dostala honosnou pásku na ruku, která mi zajistila vstup na místa, o kterých se fanynkám vystupujících kapel ani nesnilo. Dobrá, nebudu krutá a budu pokračovat v ''roztomilé'' kontrole tašek, kdy se sekuriťák podíval na vrchní vrstvu obsahu mé miniaturní kabelky, a místo toho, aby hledal nepovolené zboží, optal se s naivním zrakem: ''Drogy, alkohol, střelné zbraně/pepřáky?''

Nalezení stage České televize nebylo nic náročného, zkrátka jít za tou špetkou lidí (a že jsem čekala hlavu na hlavě), co se spíše než dívat na kapelu Slza, která byla plánována na druhou hodinu odpolední, šli nadlábnout do stánků všude kolem, kde bylo jídlo levné, a především, o dost atraktivnější a celkově lepší než na jiných fesťácích. DŽAN však neotálel a k Slze dorazil včas. To však nelze tvrdit o kapele... Zpoždění kolem 20 minut však svádím na technické komplikace a já měla alespoň možnost si prohlédnout nejideálnější pozice pro fotodokumentace, které vám, milí čtenáři, mohu poskytnout ve fotogalerii! V podání vokalisty Petra Lexy zazněly nejznámější hity ''Celibát'', ''Lhůta Záruční'', ale i méně otřelé songy jako ''Fáze Pád''. A že je jeho hlas přizpůsobený i pro větší osazenstvo fanoušků, o tom není pochyb. Chválím sílu hlasu Petra i zápal, energii a vyžehlenou košili kytaristy Lukáše Bundila. No, publikum příliš bouřlivé reakce nepřineslo, tak doufám, že to nebude příčina vynechání dalšího ročníku Benátské. Následně po vystoupení se konala autogramiáda, ovšem fronta byla PŘÍLIŠ dlouhá a rozpálená pro zdatného muže (a ne, feministky, neosočujte mě, nejsou to šovinistické řeči), natož pro redaktorku se zlomenou nohou. 

 


Vokalista kapely ''Slza'' Petr Lexa

 

Po Slze jsme se odebrali ke stagi Skutečná liga, kde jsme využili mnoha volných laviček, kdy si k nám přisedl jistý muž, kterého jsem zprvu absolutně nebrala v potaz, ovšem při rozproudění komunikace se ukázalo, že je to ostřílený vlk rockové a metalové scény, nenechá si ujít jediné pořádné vystoupení tohoto žánru a dokonce se zná s kapelou Hlahol, se kterou nám následně zařídil fotodokumentaci i rozhovor. Frontman zaujal nejen svým atraktivním zevnějškem a charismatickým projevem, ovšem i kvalitou hudby, originálním vystupováním a především sílou a témbrem hlasu. Musím poznamenat, že fotografování dané kapely bylo velmi příjemné, kapela spolupracovala, dívala se do kamery, zkrátka radost konání.

 


Banda ''Hlahol''

 

Při odebírání se na vystoupení Báry Polákové mě zastavila jistá slečna z hudebního portálu MusicMap, který poskytuje informace ohledně veškerých koncertů a festivalů. Jelikož jsem byla v časovém presu, děvče jsem odmítla a řekla, že se zastavím později. Ke Gambrinus stagi jsem dorazila včas, ovšem interpretka ne. Opět zpoždění... nyní však téměř půlhodinové. Bára se však za prodlevu omluvila, nechť je jí tedy odpuštěno. Energie byla ze strany umělkyně relativně obstojná, ovšem očekávala jsem od Báry více. Jak ze strany hlasového projevu, tak ze strany komunikace s publikem. Je to uzpůsobeno nejspíše tím, že jsem ji doposud neměla možnost spatřit na živém vystoupení, čímž pádem má očekávání přesahovala realitu. Nu což, Báru jsem celou nezaznamenala, jelikož jsem spěchala na stage České televize, kde mě již očekávala kapela Sebastian. Před tím jsem se však stihla ještě zastavit za slečnou z MusicMap, která byla zjevně překvapena mým návratem, informovala mě o aplikaci, která mi bude pomáhat při poskytování vám, drazí čtenáři, co se děje na hudební scéně a nabídla mi kávu (která přišla ve chvíli 30stupňového vedra bezesporu vhod). Vskutku milé děvče, které mi zpříjemnilo nesnesitelné počasí a lehký náznak únavy. 

 

 

Ale nyní už k Sebastianovi. Kluci přišli relativně včas, což bylo příjemným potěšením. Co mě však překvapilo, tak kontingent osazenstva fanoušků, který se pohyboval ve věkové kategorii 10 - 15 let. Navíc, jako fotograf jsem tam byla jediná, což bylo poněkud paradoxní, když byla tahle kapela jedna z největších boomů celého dne festivalu. Každopádně, ovace byly bouřlivější nežli na předchozích vystoupeních, tak jsem měla za kluky radost. Zazněl hit ''Toulavá'', který kapelu proslavil, dále jsme mohli slyšet ''Záchranný Bod'' či novinku této bandy ''Až Na To Přijde''. Nakonec nám frontman Sebastian Navrátil představil svou druhou stránku rapujícího zpěváka, což bylo ač rozkošné, tak atraktivní oživení, přičemž bouchly konfety a první řady běsnících fanynek byly zahaleny zlatými útržky papírů. Vokalista Sebastian zpíval suverénně, zvyklý na masu šílících fanoušků, a co bylo nejvíce udivující, jeho hlas zněl absolutně totožně jako ze studia. Přičítám to jak technice, tak způsobilostem interpreta. Po vystoupení se konala autogramiáda, což působilo poněkud komicky, jelikož kolem hochů se seběhlo na dobrých 40 čtrnáctiletých děvčat se selfie tyčemi a bláznivě do sebe strkaly pro získání jedné jediné fotky se slavnými chlapci. Ke konci vypadali všichni členové bandu dost ztrhaně, a když se dostala řada na mě, hoši řekli, že focení končí. Rozzuřena a zhrzena jsem běžela zpět na Čt stage, kde už započal svoji performanci Paulie Garand. Jeho show bych označila za jednu z nejpůsobivějších celého dne, nehledě na nespočet hostů, kteří byli účastni na stagi bok po boku s hlavním interpretem (Kenny Rough, Jakub Děkan etc.). Nejvíce mě potěšilo ''zpátky do minulosti'' s trackem ''Chill'' hudebního projektu BPM. Fanouškovská základna byla podstatně adekvátnější nežli u předchozích kapel a skandování neznalo konce. 

 


Sebastian Navrátil a jeho stejnojmenná kapela ''Sebastian''

 

Hned po Pauliem došlo k nekonečné mezeře před skupinou ATMO Music. Postávala jsem tedy poblíž vstupu do backstage a stanů kapel, když jsem si náhle povšimla opuštěného a nikým neokupovaného Sebastiana Navrátila, rozhodla jsem se využít nastolené příležitosti a přiběhla k němu s žádostí o možnost fotodokumentace. Interpret vypadal zprvu poněkud zaskočeně, ale zjištění faktu, že nechci fanynkovské ''selfíčko'', nýbrž foto jeho samotného pro reportáž mu vykouzlilo úsměv na rtech a znaky únavy byly pryč. Musím poznamenat, že interakce ze Sebastianovy strany, co se týče komunikace byla velmi kladná a na umělci nebyly ani zmínky hvězdných manýr. Ale velmi záhy přišel čas ATMO Music. Kluci byli bez debat skvělí a nabití, ale má únava předčila jejich kouzlo, ačkoli je daný fakt silně neprofesionální. Zazněly hity 'Andělé'' ''Melancholie'', a dočkala jsem se svého nejočekávanějšího tracku ''Fáma''. Publikum vypadalo též celkem vyčerpaně.  Kluci opustili scénu slávy, slunce ztratilo svůj zářný svit a prostor pro fotografy byl uzavřen. 

 


''ATMO Music'' 


Ač se může zdát, že dané referování o festivalu jsem započala poněkud kriticky, musím zhodnotit celou akci více než pozitivně. Pompézní letní záležitost, kterou jsem sice navštívila prvně, ale věřím tomu, že od letošního roku budu poskytovat reporty z každého ročníku. A vy, co jste tam nebyli, litujte. Plačte. Sžírejte se zoufalstvím. A nebo si jen přečtěte zcela neobjektivní pohled objektivní redaktorky, která se vám pokusila přiblížit nastolenou atmosféru. 

A kdo by chtěl více fotografií, ZDE ODKAZ NA FOTOGALERII